Kasárna TGM
Poslední "obyvatelé" kasáren TGM v Pardubicích:
131.dělostřelecký oddíl + historie kasáren
Kořeny 131. dělostřeleckého oddílu sahají do roku 1974, kdy v posádce Žamberk vznikla 7. dělostřelecká divize, které kromě zabezpečujících jednotek podléhala i nově vytvořená 71. kanónová dělostřelecká brigáda dislokovaná v téže posádce. Brigáda byla tvořena dvěma oddíly 122 mm kanonů vz. 31/37 a dvěma oddíly 152 mm kanónových houfnic vz. 37. V roce 1976 se uskutečnilo přezbrojení brigády na 130 mm kanóny.
V dubnu 1984 došlo k přemístění velitelství divize do posádky Pardubice. V září 1984 se v posádce Žamberk vytvořil 17. dělostřelecký oddíl, disponující 203 mm samohybným kanónem Pion a 240 mm samohybnými minomety Tulpan.
V září 1985 se v Pardubicích vytvořila 75. těžká houfnicová dělostřelecká brigáda. Tento svazek disponoval 4 oddíly 152 mm samohybných kanónových houfnic vz. 77 Dana.
Velitelství 7. dělostřelecké divize i jí podřízené útvary byly v roce 1991 zrušeny a z jejich podstaty vznikly 11. a 21. protitankový oddíl v Jincích a Žamberku. Po zrušení Vojenského velitelství STŘED, jemuž 21. protitankový oddíl podléhal, došlo v roce 1994 k jeho transformaci na 46. dělostřelecký oddíl v podřízenosti 4. brigády rychlého nasazení.
V roce 1997 se útvar přesunul do posádky Pardubice a byl reorganizován na 46. smíšený dělostřelecký oddíl. O rok později byla provedena reorganizace uvedeného oddílu zpět na původní 46.dělostřelecký oddíl.
Rozkazem prezidenta republiky byl oddílu v květnu 2001 propůjčen Bojový prapor a čestný historický název " Generála Netíka ".
Na základě podpisu mezinárodní dohody ministrů obrany České, Polské a Slovenské republiky byla v roce 2002 vytvořena společná mnohonárodní brigáda. Štáb brigády zahájil činnost slavnostním nástupem dne 30. května 2002 ve městě Topolčany (SR). Česká strana do uvedeného svazku začlenila 46.dělostřelecký oddíl. Ten byl součástí brigády až do jejího zrušení v roce 2005.
V roce 2003 byl 46. dělostřelecký oddíl reorganizován na 131. smíšený dělostřelecký oddíl a podřízen velitelství 13.dělostřelecké brigády v Jincích.
V roce 2010 na základě organizačních a dislokačních změn v AČR byl 131. smíšený dělostřelecký oddíl v posádce Pardubice zrušen a v rámci nové organizační struktury 13. dělostřelecké brigády v Jincích vznikl logisticky nesamostatný 131. dělostřelecký oddíl.
Zdroj: https://www.13db.army.cz/
Dále do historie:
Železniční pluk s Technickým cvičištěm Pardubice
Vznik Železničního pluku v Pardubicích se datuje do roku 1919. Do roku 1926 byl součástí železničního vojska, poté vojska ženijního. Velitelství pluku se nacházelo v Pardubicích, kde byly také pro potřeby pluku v roce 1925 vybudovány Masarykovy kasárny. Všechny jednotky byly umístěny společně s velitelstvím v Pardubicích. V podřízenosti pluku se nacházelo několik dalších samostatných útvarů, mezi nimi například Železniční učiliště či Vojenský železniční sklad. V roce 1935 udělilo město Pardubice Železničnímu pluku prapor se stuhami a válečným křížem 1914 – 1918. Mezi velitele pluku patřili například plk. ženijního vojska Ing. Karel Štěpánek, či plk. ženijního vojska Ing. Alois Pachta. Zdroj: https://www.nezradime.cz/www/index.php?page=fotografie_a_osudy&clanek=zeleznicni_pluk_pardubice
Historie brzy již bývalého Technického cvičiště v Pardubicích sahá až do roku 1922, kdy započala jednání o zřízení adekvátního výcvikového prostoru pro potřeby Železničního pluku v členité nivě řeky Chrudmiky pod návrším Vinice, jižně od města. V průběhu zimy 1922/23 proběhly přípravné zemní práce a 15.3.1923 započala provizorní pokládka kolejového svršku drážky o rozchodu 600 mm, aby bylo možné převážet díly pro stavbu mostu přes Chrudimku. O necelé dva měsíce později, dne 14. května 1923, byl definitivně zahájen provoz drážky spojující stávající dočasný a nevyhovující areál Železničního pluku v tzv. "Karanténě" s nově vznikajícím cvičištěm pod Vinicí.
Kasárna Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1927 na Zborovském náměstí v Pardubicích byla místem mírové dislokace Železničního pluku. Kasárna byla slavnostně předána do užívání ve svátek republiky dne 28.10.1927.
Dodnes asi nejzachovalejšími ženijními stavbami jsou čtyři mosty překonávající Chrudimku, jejíž koryto zde bylo v rámci výstavby cvičiště opevněno a sevřeno protipovodňovými hrázemi. Rovněž byl zřízen takzvaný "Zimní přístav", vzniklý ze slepého ramene Chrudimky po napřímení jejího toku. Tratě různých rozchodů, vedoucí po mostech, podél řeky a různě v terénu, sloužily nejen k výcviku drážních specialistů, ale zároveň i k budování celého cvičiště, které postupným rozšiřováním sahalo od návrší Vinice až po jesničánecký lesík "Drábovy kouty" (kde mimochodem od 19.10.1907 dodnes funguje první pardubická vodárna).
Tématické historické náhledy na činnost železničního vojska: https://www.trolejbus.cz/vpd/foto1.htm
Součástí vojenského cvičiště byla i vojenská plovárna na Chrudimce u jezu pod Vinicí. V různých pavilonech pořádali vojáci plesy a koncerty, ale nejoblíbenějším místem se stalo koupaliště. K němu patřila velká zděná budova, dřevěný bazén pro děti, různá skákadla a skluzavka. Dopoledne probíhal v areálu plavecký výcvik vojáků, odpoledne a večer pak patřil rodinám oficírů a jimi pozvaným hostům - tak, jak nařizoval vojenský předpis. Venku před areálem stávala vojenská služba a vojáci sami vykonávali veškeré potřebné práce, pracovali nejen jako správci, ale starali se i o občerstvení a ostatní sportovní vyžití. Důstojníci se kromě dne u vody scházeli i po večerech - tentokrát u karet. Pro zájemce o rybaření ještě přibyly malé rybníčky s dovezenými kapry. A manželky důstojníků se pravidelně setkávaly na nových tenisových kurtech. Vojáci hráčkám sbírali míčky, za což jim náležela odměna v podobě dvacetihaléřových poukázek. Ostatní občany ale moc nenadchlo, že na tuto plovárnu měli možnost vstupu jen zvaní a vojáci.
Jedinou z dodnes dochovaných budov na Technickém cvičišti je pozorovatelna na vrcholku návrší, hned za hřbitovem v Pardubičkách. Budova byla postavena již ve 20. letech minulého století spolu s příchodem vojska a jelikož je příhodně umístěna na nejvyšším místě a takřka uprostřed cvičiště, sloužila k řízení a pozorování výcviku.
AČR v tomto prostoru vyvíjela činnost ještě v roce 2003, cvičiště využívala obrněná vozidla BVP 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Masarykových kasáren, který měl bojovou techniku (BVP ve speciálních RL úpravách, 122mm RM vz. 70 "Grad" a 152mm ShKH vz. 77 "Dana") garážovanou v autoparku Nových železničních skladů.
Kliknutím na odkaz níže se můžete podívat na kompletní texty a dobové fotografie zajímavé prezentace:
Zdroj: https://www.fortifikace.net/pov_nezar_technicke_cviciste_pardubice.html
Na vojenském cvičišti patřící v minulosti železničnímu pluku, úzce spjatému s kasárnami TGM v Pardubicích, se veřejnosti ukázkami představovalo i jezdectvo ČSA. I to může být symbolika s RETROMĚSTEČKEM (nejen) ČSLA, setkáním HASIČŮ a bezpečnostních složek a jeho představením se veřejnosti právě v areálu bývalých kasáren Tomáše Garrikua Masaryka.
Památník padlým příslušníkům železničního pluku za vlast 1918-1919, dílo Františka Zusky, dominanta před Masarykovými kasárnami, která byla vystavěna na okraji Skřivánku pro železniční pluk.
